Vývěr Kessel leží v Horním Rakousku, u Hallstattského jezera pod severními svahy Dachsteinu.Při jarním tání ledovce a silnějších srážkách odvádí vodu z východní části jeskynniho systému Hirlatz. Hirlatz je se svými ca 87km chodeb šestnáctý nejdelší systém světa. Pokusy různých skupin speleopotápěčů o proplavání vývěrem do suché části jeskyně Hirlatz jménem Hirschaulabyrinth probíhali od osmdesátých let minulého století.

      Ve Kesselu jsem se začal systematičtěji potápět v roce 2001. Možnost dalšího pokračováni v průzkumu neproplavaných částí

mě nutila stále častěji přemáhat lenost ohledně transportu materiálu suchou částí, mezi prvním a druhým sifonem. První ponory jsem věnoval seznámení se s prostředím již objevených částí druhého sifonu - Alter Kessel a Gerhard-Zauner Halle. Můj oblíbený sidemount z osmilitrových lahví pak přestal poskytovat možnosti k pronikání dále za nejhlubší bod -63m na dně Gerhard-Zauner Halle. Zde také končilo vystrojení vodící šňůrou, která tu zbyla z předchozích průniků. Proto nezbylo, než začít s transportem 18L lahví a lahve s dekompresním plynem. S dalšími ponory se mi podařilo dosáhnout konce zaměřené části jeskyně,

která byla vzdálena ca 50 m ode dna Zauner Hale. V této části chodba dosahuje hloubky -45m. Přímou vzdálenost tohoto bodu od nejbližší zaměřené části Hirlatzu jsem odhadoval na něco přes 200m a začal jsem doufat v reálnou možnost proplavání sifonu. Další ponory jsem provedl s kamarády Honzou Enčevem z Geospeleosu a Martinem Trdlou, a podařilo se nám proniknout o dalších 150 metrů dále, kde již byla hloubka -21m a úzká chodba se napojila na větší tunel. Původně jsme se jím vydali zdánlivě jasnou cestou, ovšem po zjištění že chodba opět klesá, jsem musel následující ponor věnovat pečlivějšímu zaměření směru předpokládaného postupu, což se zdařilo v létě 2003. Jak nastalo další chladné období, vybavil jsem se dvěma bokovkami o obsahu 20L naplněnými za studena na 240 barů vzduchem a 7l lahví s kyslíkem na deko. Odtransportoval jsem vše den předem k jezírku druhého sifonu. V neděli 14.12.2003, s úmyslem najít cestu na jih velkým tunelem, jsem doplaval na místo a cestu našel. Plaval jsem novou chodbou a vyvazoval, hloubka se pohybovala okolo 16m a směr převládal na požadovaný jih. Po dalších ca 150 metrech se začala zvedat a ve třech metrech hloubky mi došla vodící šňůra. Viděl jsem však již

hladinu, kalitelnost byla velmi nízká a tak jsem se rozhodl vynořit. Obával jsem se, že budu v neidentifikovatelné části jeskyně, neprostupné do míst která objevili rakouští kolegové, ale první pohled mě ujistil, že mám ten den štěstí. Na stěně nad jezírkem visela lanová smyčka, kterou zde zanechali při objevení této části na začátku devadesátých let, a suchá chodba pokračovala dále na jih. Byl jsem v Hirschaulabyrinthu.
      Od té doby jsme na tomto místě byli několikrát s Honzou Enčevem. Jednak za účelem výpravy do suchých chodeb Hirschaulabyrinthu na jaře 2004, sloužící ke zjištění možnosti dalšího potápěčského průzkumu v této části Hirlatzu, jak naznačovali poskytnuté mapy rakouských kolegů. Také jsme přitom alespoň hrubě zmapovali nově proplavané části sifonu. Posléze v lednu 2005 jsme zde během jednoho týdne natočili pod vodou několik hodin filmového materiálu při dokumentaci celého průniku a nově objevených zatopených chodeb. Také jsme prohlédli většinu významnějších odboček hlavního směru. Při přesunech velkého množství materiálu nám mnohdy nezbýval ani prostor k ustrojeni před ponorem. Další průzkum bude i nadále probíhat v zimních obdobích.

Popis cesty :
První sifon, dlouhý 45m a hluboký max. 6m, navazuje na suchou část dlouhou 20m. Následuje vstup do druhého sifonu,

který pokračuje 40m v max. hloubce 8m. Zde se mění charakter chodby na vertikální puklinu, která klesá do hloubky 28m, kde se rozšiřuje na studnu větších rozměrů s názvem Gerhard-Zauner Halle. Ta sestupuje téměř kolmo do hloubky 55m, pak se dále svažuje směrem na JZ do hloubky 64m. Ta kolísá s ročním obdobím zhruba o jeden metr. Zde končilo původní značení cesty. Při dalším postupu chodba pomalu stoupá do 45m, kde se větví na JV a J směr. V dubnu 2003 zde bylo prozkoumáno rameno chodby vedoucí na J, které se však přiklonilo zpět k již předtím proplavané části, původní směr na J blokuje zával. Směr na JV nepravidelně stoupá až do hloubky 21m, kde tato proudem rozšířená puklina navazuje z boku na větší tunel, směřující z jihu na sever kde končí také závalem. Tohoto místa bylo poprvé dosaženo v únoru 2003.
      Jižní tunel pokračuje dalších 180 metrů,

povětšinou jižním až východním směrem, dále se příliš nevětví a postupně se zvedá, až dosáhne hladiny jezírka Kessel sifonu a chodeb Hirschaulabyrinthu.

       Proplaváním Kessel sifonu byl objeven druhý vchod do systému jeskyně Hirlatz, prodloužilo její celkovou délku o zhruba 550 metrů a hloubku o 64 metrů.Po zaměření všech odboček pod vodou se tyto údaje ještě patrně zvýší. Tato vodní cesta umožní také potápěčský průzkum několika dalších neprobádaných jezírek v oblasti Hirschaulabyrinthu. Normální suchou cestou není únosné transportovat několik dní do této odlehlé oblasti Hirlatzu potápěčskou výstroj.


       Délka druhého sifonu je 480m, maximální hloubka je 64m. Průměrná výška chodeb 1-3m, šířka 2-5m.Teplota vody 5-6°C.