V srpnu 2004 jsme se společně s Honzou Enčevem a Márfym rozhodli poprvé podívat do speleopotápkám dobře známé oblasti na řece Lot ve Francii. Pobyt nám vyšel jen na týden, takže času na potápění mezi degustacemi místních vín nebylo nazbyt. Byli jsme vybaveni mapkami okolních jeskyní a z nich jsme si vybrali tři napohled bezvadné k seznámení : Émergence du Ressel, Source de Landenouse a Le Trou Madame.
      Zabydleli jsme se v kempu cirka dva km od Resselu a oslavili to. Druhý den jsme jej šli s Honzou navštívit, vjeli jsme na zánovních

Aquazeppech cirka 950 metrů dovnitř a užívali si cestou zdarma dusíkového opojení, bezva viditelnosti a rozměrů chodeb.
      Druhé ráno vyrážíme na návštěvu Madame. Jelikož hladina vždy v létě o něco klesne, vzniká neodolatelná příležitost zatransportovat si materiál jak k vodě, tak po cestě vzniklými suchými partiemi. Bereme skůtry, několik sifonů jedeme a přenášíme suché části. Pak nás přestalo bavit nosit skůtry, a necháváme je v šestém sifonu. Dále plaveme. Končíme v osmém na cirka 1600 metrech v hloubce -17 metrů. Marfymu jsem totiž slíbil, že vylezeme zhruba za

tři hodiny ven a ty už skoro uběhly.
       Když jsme se vrátili o dvě hodiny později, dostali jsme co proto, a dozvěděli se, že mezitím zavolal svému známému, co má jako dělat, a vzbudil tak nemístný telefonický rozruch. Za to ovšem nemohl on, ale já, a tak jsme mu museli koupit víno a zapít to.
      Den poté jedeme najít Source de Landenouse. Jeho vzhled odpovídá částečně vypuštěnému bazénu. Kluci napřed spouštějí mojí haldu výstroje na hladinu a frčím. Po 1100 metrech míjím obrovský žabykuch na lajně !?

Od 1200m to jde svižně dolů a v -75 metrech hloubky končí urvaná lajna. Sestupuju ještě 10m a štěrkové dno se ve svážné chodbě blíží hodně ke stropu, takže točím. Další den je nám špatně z velké oslavy, a tak foukáme při pikniku na oblíbeném místě pod dubem.
      Poslední ponor věnujeme Resselu. Honza byl od té dobroty a zaplaval mi umístit dvě dekolahve, protože se na mě už nic nevešlo. Jedu a jedu a jedu. V -70 metrech hloubky jsem se z vrozené dobroty jal vyspravovávat cestu, která na pohled připomíná prodejnu kousků

lajny. Takže ke studni vedoucí nahoru na 1550. metru jsem se dostal v 60-té minutě ponoru.Stoupám a opravy mě přestávají bavit, tak navazuju svojí novou tenkou explorační 450 metrů dlouhou šňůru co mi dal Mirek Lukáš. Stoupám studnou, kde skončil velký Jochen v -18m hloubky. U jejího stropu rozbočuje cesta jednak k jezírku, kde se vynořil velký Olivier, L.P.1991, nebo do spojek s druhým sifonem přes Lac"T" nebo Lac des Blocs. Drandím do Islerova lake 1850m od vstupu, dekomprimuju cestou a pod hladinou sifonu v 6-ti

metrech. Pak ke svému nesmírnému pobavení zjištuju, že se mi total bloklo pravé ucho, takže tam tvrdnu přes hodinu než to rozchodím a mažu zpátky. Celková doba ponoru je kulatých 400 minut. Být to v jeskyni v Rakousku, byla by mi ZIMA. Ale i tak je prima, že řeka Célé trochu teče do ústí jeskyně a na kus dekomprese je krásných 19°C. Jelikož jsem se vrátil okolo půlnoci, kluci se zchrochtali beze mně.To mě bylo líto a tak jsme oslavovali až do rána. Pak na den k moři pro bronz a domu. .